Víte, že koučování jako metoda pochází ze sportovního odvětví? Za "otce koučinku" je považován tenisový odborník Timothy Gallwey, který posunul důraz tréninku od soustředění se na výsledek k soustředění se na cestu k němu. Jeho dílo "Vnitřní hra" hovoří o principech, kdy jednotlivec pomocí maximální koncentrace a nekritického pozorování klíčových momentů dokáže klid své mysli přenést do svého těla, které nakonec podává lepší sportovní výkony. A co si z toho máme vzít do světa kariéry a rozvoje? Především princip cesty, koncentrace a nekritičnosti. Další významný kouč, John Whitmore, pak  přetavil tyto postřehy do tzv. modelu GROW (česky růst). A právě ten Vám krátce představíme. 

Než se potkáte se svým vnitřním koučem (anebo i tím reálným), je potřeba si říct, co chcete řešit, kam se chcete dostat. Jinými slovy alespoň v hrubých obrysech si představit, co je Váš cíl. Máte? Tak si vyhraďte minimálně 30 minut nerušeného času, udělejte si šálek dobrého čaje či kávy a pohodlně se usaďte. Zkuste si představit, že nic není nemožné, že máte před sebou neomezené varianty. Postupně Vás provedeme čtyřmi fázemi rozhovoru, kde se pokuste být zvídavým nehodnotícím koučem na jedné straně a otevřeným koučovaným na straně druhé .

1. Co bych rád/a? Čeho chci dosáhnout? (ptáme se po cíli) Za jak dlouho? Kolik? (chceme specifikaci) Co mě k tomu vede? Co získám, když se tam dostanu? (jsme zvědaví na motivaci) ... takže když to shrnu, mým cílem je: ... (pokuste se napsat si konkrétní, ideálně i nějakým způsobem měřitelný cíl)
2. A teď se podíváme na to, jak si věci aktuálně stojí. Co pro dosažení cíle dělám? Jaké metody používám? Jak hodnotím výsledek na škále 1-10? Co mi nejvíce pomáhá, a co mě naopak odrazuje? Jaký z toho všeho mám pocit? ... (v této fázi od sebe chtějte popisnost a hodnocení aktuální situace) 
3. Ve třetí fázi je důležité množství nápadů spíše než jejich kvalita. Co všechno bych mohl/a udělat, aby... ? Co dalšího? Představím si neomezený rozpočet, tým, čas, co bych udělal/a? Můžu mluvit s nejmoudřejším člověkem na světě, co by mi poradil? Jak bych zhodnotil/a tento nápad na škále 1-10? Co chybí do 10, pokud jsem dal/a 9 a méně? Jakou radu by mi dal můj nejlepší přítel/kolega/šéf? (sepište si list nápadů, máte? hurá, jdeme do finále)
4. Závěrečná fáze je rozhodnutí. Takže máme tu list možností. Co chci realizovat? Co udělám jako první? Co pak? Jaké překážky mohu na své cestě potkat a jak se s nimi vypořádám? Kdo mi může být oporou? Co dalšího potřebuji vzít v potaz? Když toto vše udělám, dosáhnu svého cíle? Jak moc si na to věřím na škále 1-10? Co mi brání dát 10, pokud jsem dal/a 9 a méně?

Asi jste pochopili, že kouč se hodně ptá a nenechá Vás z otázky utéct. Je zvídavý, zajímá se nejen o to, co si myslíte, ale i jak se cítíte, nicméně nehodnotí a nenabízí radu, ani řešení. Podněcuje Vás, abyste nezakrněli a mysleli za roh, jinak, hlouběji a nově, a to vše pak přetavili v akci, kterou bude dále a dále rozvíjet. Toto byla malá ochutnávka koučinku, a pokud Vás zaujala a chtěli byste svoje záměry probrat nejen ve své mysli, ale i s reálným koučem, tak doporučujeme naše kolegy, kouče Inku, Taniu či Petra ze vzdělávací agentury Alternation.